40, pozor na sliby, Imagine a Human

Kamarád mi poslal obrázek, vidíte ho výše. Původně jsem na své čtyřicáté narozeniny nic postovat nechtěl a navíc ne toto, ale přišlo mi to tak:-)

Kdybych to měl popsat jedním slovem, tak je to škoda. A naneštěstí ne to německé auto:-) Ale je to třeba přijmout, to je naše minulost, přítomnost a také asi chvíli naše budoucnost.

Naše hlava státu mohla respektovat to, co zde říkala.

Mohli jsme nyní tvořit v radosti, být motivováni, podporovat se a třeba jako stát vyrůst. Mohli jsme dojít k národnímu obrození a stát se rovnocennými partnery těch nejúspěšnějších národů. Tam, kde jsou lidé nejenom nucení do toho poslouchat nařízení, ale tam, kde se lidé stávají zodpovědní. Je to jejich styl života.

Nestalo se to. Škoda. Touha po moci a ukřivděnost převládla nad tím být nesmrtelný, velebený, že dal možnost lidem růst a měnit.

Nyní tvoříme zázraky také, musíme to dát, sice částečně z frustrace, ale i takové zázraky za to stojí. Protože je tu možnost přijmout osobní zodpovědnost jiným způsobem, sami za sebe, nevyvolanou shůry, nevyvolanou systémem, ať tím nejlepším možným, ale vyvolanou potřebou v nás samých. Ne zodpovědnost danou od společnosti, která nás nutí k tomu, abychom jí dodržovali.

Navíc si stále máme možnost uvědomovat, že naše planeta se, i přes silné vlivy jednotlivců, bude točit s nimi či bez nich a stejně tak bez nás i s námi.

A teď už zpět do toho, abychom tvořili.

Můžeme a to je ta možnost. Poslechněme si Imagine od Johna Lennona, který je ostatně mému kamarádovi Pavlovi Čechovi podobný a Human od Rack Bone a buďme lidmi. V tom pravém smyslu slova. Žijme každodenními radostmi. Buďme víc v sobě a smějme se. Radujme se. Dělejme radost ostatním a darujme. Darujme, protože každý máme něco, co můžeme darovat. V naší části světa určitě můžeme.

Pokud toto uděláme, svět bude lepší a my také.

Já to dělám, aspoň tak, jak to umím nejlépe a jsem rád, že jsem touto úvahou mohl začal tento den... děkuji všem za úžasná přání, napíšu zpět, vážím si toho.