Ale oni jsou lepší...

Občas se mi stává, že mi někdo předhodí konkurenci. Oni jsou lepší. Oni umí lépe marketing. Mají pralinky, je to krásné barevné. Belgie, Švýcarsko, to jsou čokolády. Proč to tak neděláte taky?

Tak to je, prostě pokud se vezmeme za srdce, tak vždy je tady někdo lepší. Dělá líp nějakou oblast z té části podnikání.

 Může být lepší dlouhodobě, nebo třeba jenom vyhrál bitvu, ale ne válku.

Těch možností v businessu je tolik. A i mě je jich dost nepříjemných, někdy mě doslova štvou, protože jsou plytké a lživé, ale prostě to tak je, dnešní doba taková je a digitál tomu doopravdy napomáhá. Teď otázka, jak nám může být dobrým sluhou, ale ne pánem.

Ale dnes se budu věnovat jen konkurenci, ne podnikání všech subjektů, které jsou na trhu.

Zajímalo by mě, proč jsme vždy z té konkurence tak špatní, včetně mě, když mě přepadne únava, jsem ve stresu či prostě jen nevím, jak dál?

Nakonec ta konkurence, ať horší či lepší v určitých oblastech nás táhne dál, inspirujeme se a učíme se je respektovat. Stejně tak se učíme to, že prostě nejsme nejlepší ve všem, díky tomu máme pokoru a možnost zakusit lepší život než se jen hnát za něčím, co je sice hmatatelné, ale ne naplňující a to je krysí závod.

Když si to vezmete třeba z pohledu sportovce, copak se ptají Ručinského nebo Raichla proč byli oproti Jágrovi tak špatní? Proč nebyli tak úspěšní? Ale ne, jsou to hrdinové a určitě si to zaslouží, ale s porovnání s Jágrem, no tak, to asi dělat nebudeme. Ale zase na druhou stranu měli děti, žili normální život s rodinou, Jágr ho neměl. Tak kdo tedy určuje, kdo je lepší?

Nebo máme pocit, že když se někoho ptáme na to, proč není nejlepší, že my jsme ne špička, ten jeden jediný samozvaný a nejlepší v oboru?

Znáte osobně někoho takového, kdo je doopravdy nejlepší, neoddiskutovatelně. Jediný?

Stejně tak, proč někdo není špička v něčem, třeba ani nechce. My třeba hodnotově nechceme vyrábět barevné pralinky plné tučného a sladké náplně. Víme, že jiní chtějí a to je jejich věc, ale my se nechceme podílet na tloustnutí lidí. Raději jim nabízíme obalované oříšky a pokud chtějí barevné pralinky, tak omezeně něco vyrobíme na zakázku a zbytek si musí koupit jinde.

Nebo prodávat alkohol, ne, děkuji, nechci. Ano, uděláme čokoládový likér. A pokud chcete tvrdý, kupte si ho jinde.

Někdy nerosteme materiálně také díky tomu, co vyznáváme. Proto nesudˇme nikoho, ani ty malé, ani ty velké. Každý se rozhodl. Někdo prostě chce jít směrem kvantity a druhý kvality. Někdo směrem hodnot a druhému na tom tolik nesejde. Třeba mu na tom nesejde, protože my dáváme důraz na něco, co třeba nakonec není nyní tak důležité, ale je to náš maják na širém moři a bez něj bychom to nezvládli. Nechtějme však po druhých, aby ho pro sebe taky měli, když třeba na tom moři ani nejsou a tudíž to nepotřebují.

Nakonec jsme to my, koneční spotřebitelé, kteří určují jako jediní, kdo tady za pár let bude. Protože o tom rozhodujeme my. A pokud budeme něco chtít. Něco hodnotného a bude to potřebné pro všechny v této společnosti, tak se to tu objeví.

Ať se nám daří. Všem.