Chcete raději fotku s vaší oblíbenou "celebritkou" nebo by pro vás byl zajímavější s kapacitou v oboru či někým duchovním?

Jednou jeden typ říkal, že firmy, které nejsou online jsou business dinosauři.

Pro mě je ten člověk, který jde jen online dinosaur a představitel Staré Říše, protože tam není nic ve spojení se spoluprácí, láskou, pochopením a hlubokým cítěním sebe sama. A v tom je markantní rozdíl. Toho, kdo jsme a co cítíme. A toho, na koho si hrajeme, že jsme a jaké pozlátka k tomu plytkému myšlení používáme.

Dávali jste si někdy tuto otázku? Přemýšleli jste, zda raději budete mít fotku s oblíbeným zpěvákem nebo byste raději potkali někoho doopravdy moudrého, třeba Dalajlámu?

Pro mě je to jasná odpověď. Ač si vážím dobrých zpěváků či herců nebo sportovců, tak jejich přesah je často pouze v jedné oblasti. Není tam cítit rovnováha, není tam většinou cítit přesah nad rámec jedné z kvalit, kterou mají extrémně nad "obyčejnou" populací.

Ale mít možnost potkat Konfucia (potkal jsem jeho potomka, 68. generaci), Lao-c, Dalajlámu, Teslu či Sokrata, Platona či jakéhokoli jiného starého Řeka, to by musel být masakr. Masakr, který ukazuje na to, že máme touhu po vědění a hledáme hloubku.

Ti předchozí, ta skupina je dobrá, ale hloubka v ní, řekněme si to popravdě prostě není. Až na výjimky. V té druhé skupině je.

Proto je to jasný ukazatel, kam chcete jít. Je to až tak jednoduché, až se to zdá složité, ale není. Proto dle tohoto jasně víte, kterou cestou chcete jít. A pak není třeba hrát hry. Buď jdu do svého nitra, s poznáváním svých hloubek, bolestí a nedokonalostí.

Nebo si ještě postaru hraju na to, že jsem někdo víc a pak mi to někdo víc ještě ukáže tím, že z něho jsem poprděný.