ODPOUŠTĚNÍ
Co mě tam moc zaujalo byl rozhovor mezi Malou duší a Přátelskou duší, kdy vše bylo dokonalé, ale Malá duše chtěla poznat, jaké je to být jedinečná. Být jedinečná v odpouštění. Ale dle té pohádky nebylo možné nikomu odpouštět, protože všichni byli dokonalí. Tak je Bůh stvořil.
Odpouštění
Četl jsem nádhernou dětskou knížku Malá duše a Slunce od autora Neale Donalda Walsche (autora také knih pro dospělé, která se jmenuje Hovory s Bohem).
Co mě tam moc zaujalo byl rozhovor mezi Malou duší a Přátelskou duší, kdy vše bylo dokonalé, ale Malá duše chtěla poznat, jaké je to být jedinečná. Být jedinečná v odpouštění. Ale dle té pohádky nebylo možné nikomu odpouštět, protože všichni byli dokonalí. Tak je Bůh stvořil.
A tak se Přátelská duše nabídla, že sníží z lásky k ní své vibrace lásky a že umožní Malé duši, aby poznala, jaké je to odpouštět. Ale při tomto zvážněla a povídá, že je možné, že na to z důvodu, že bude zlá zapomene a může zapomenout i na sebe sama, tak aby Malá duše nezapomněla, že si to přála. Protože pokud by i Malá duše zapomněla, tak na to zapomenou všichni a mohlo by být vše ztraceno.
Je to krásná ukázka toho, že žijeme v dualitě. ŽE BEZ TMY NENÍ SVĚTLO, ŽE BEZ JINDY NENÍ TEĎ, že bez smutku není radosti atd. Nevěděli bychom, jaké to je, když bychom neznali ten druhý extrém. I proto se dnes hodně extremizují (polarizují) společnosti.
Protože my už jsme přesyceni a neumíme vnímat to, co je NĚCO ZAŽÍT v neextrému. My totiž chceme "něco zažít", něco jedinečného.
Ale neuvědomujeme si, že nakonec každý máme nějaký dar, každý jsme něčím jedinečný. Určitě nejsme ale stejní, to je hra, kterou nám vnutila společnost.
Ale jedinečnost má každý a proto se jí snažme v každém vidět. Pokud uvidíme v každém, i v tom "nejobyčejnějším" člověku jedinečnost, pak budeme být s částí něčeho (štěstí = jít s částí něčeho vyššího). Pak budeme i umět odpouštět pokud si zvolíme, že to chceme.
A kde jinde jde odpouštět tak lehce jako v normálních mezilidských vztazích, na pracovišti či se známými?
Žijeme v době míru a tak by odpouštění mělo být tak jednoduché.
Proto, naučme se odpouštět, pak budeme v pohodě, protože co bylo včera už prostě není.