Někdo to za mě vyřeší...nebo začnu už konečně přemýšlet!?

Někdo to za mě vyřeší... To je pocit oběti, ale lídr ví, že za něj nikdo nic nevyřeší.

Zákazy, restrikce, stále to samé. Jedu poté, co jsem zavezl dcerku do školy, do práce a vidím vyděšené lidi na zastávkách, stojící v rouškách a přemýšlím nad tou situací a připadá mi jako konec románu 1984, kdy velký bratr totálně ovlivnil myšlení člověka tak, že uvěřil všemu, co se mu díky propagandě předá.

O co máme strach, že umřeme?

No, tak to vám řeknu, že umřeme. Za nejpozději 100 let taky nikdo z těch, které známe, včetně nás samých, nebude. A tak to je. Tedy pokud se nenecháme zmrazit a něco nového nepřijde:-)

Ale o co nebo z čeho máme strach? Ze smrti? Samozřejmě. Ale víte z čeho máme ještě větší strach? 

My máme strach ze života. 

Z toho žít a prožívat i sice někdy bolavé chvíle plně. Raději skočíme do nějaké škatulky a tam zůstaneme, jen abychom nebyli mimo v tom, jak nás bude vnímat společnost. Žijeme v boxu. Proto se pojišťujeme, my se vlastně pojišťujeme v tom, abychom žili. Proto by mnoho lidí raději spolklo v Matrixu pilulku zapomnění než aby se rozhodlo, že uvidí bolavou pravdu.

Stejně tak máme strach o svoje děti a proto je nutíme nosit roušky do školy? Nutíme je dělat si testy, aby mohli jít do školy a tam sedět v rouškách?

Ano, je to strach, proto je nutíme to dělat. Není to láska. Kdybychom si uvědomili to, že je milujeme, tak proto tomu budeme něco dělat, snažit se to změnit a ano, třeba i to na chvíli zkusit, ale nezapomenout, že toto není náš směr.

Protože pokud by nám to bylo jedno, tak jdeme proti nastavení přírody a to je dýchat, to je to nejdůležitější. Bez vody pár dní vydržíme, bez jídla možná vydržíme napořád, ale bez vzduchu?

A nám je jedno to, že nemají dostatek kyslíku? Nedostatek kyslíku vede k mnoha potenciálním nemocem? Neřešíme to, co se jim stane v budoucnu, všechny ty následky?

Kdybychom je doopravdy milovali a neměli o ně "strach", tak bychom řešili to, co nynější vláda dělá, jak nakládá s našimi penězi a co necháme našim budoucím generacím. 

To, jaká bude příroda, zda budeme stále tak konzumní, zda budeme náš "okamžitý benefit" stavět nad normální selský rozum a lásku.

Pokud si toto uvědomíme a přidají se k nám ti apatičtí, kteří nemusí, kterých je v naší společnosti spousta, ti, kteří na této situaci vydělávají daleko víc než před covidem a prostě se jim hodí to, že se to děje, tak pokud tyto skupiny změní nastavení jejich mysli, tak máme naději. 

Naději v tom, že doopravdy záleží, co tu bude za 10, 20, 30 let, kdy naše děti budou už dospělé a budou mít nebo nemít možnost žít alespoň tak zajímavě jak my do doby covidové, tak bude mít tato transformační fáze smysl.

Pokud by to mělo vést k ještě větším zlodějinám, které řídí ti nejvyšší a bez skrupulí si přihazují kšeftíky a jde to dále a dále, tak nenavážeme na odkaz našich předků, kteří pro tuto republiku, svým způsobem, udělali to, že jsme stále v demokracii. I když díky komunismu ve velice mladé demokracii, ale stále v demokracii.

Kdyby tohle viděl můj prastrýc Generálmajor Rudolf Pernický, který za tuto republiku bojoval a za protektorátu zažil mnohé a za komunismu ještě víc, kdy byl 10 let v uranových dolech, tak by se musel obracet v hrobě. 

Proto cítím povinnost se tomu věnovat. 

Proto cítím povinnost nenechat být věci tak, jak jsou. 

Pro naše předky, a ještě více pro naše děti a pro nás, protože si zasloužíme to, co si vytvoříme.

Já si volím lásku a spravedlnost nad lží a nenávistí. (Ač v minulosti ne velký zastánce prezidenta Havla, tak musím mnohé z jeho výroků ocenit a v porovnání s tím, co nás řídí dnes je to velká persóna).

Co si volíte vy?

Začnete už konečně přemýšlet!?