STRES, STRESY a ještě jednou stres...když jsme dole...
Když jsme dole...každý to známe a nyní v době covidové to asi na nějaké úrovní zažil každý.
Frustrace, rozčarování, únava, boj proti větrným mlýnům.
Co nás z toho může dostat? Jiný pohled na danou věc. Jediný rozdíl oproti poloprázdné a poloplné skleničce je pohled pozorujícího na danou věc a jaký u toho má pocit či emoci.
Pokud si však necháme diktovat to, jako budeme mít náladu (našimi politiky, kteří to dělají záměrně), tak jsou naše pocity tak MOC URČUJÍCÍ. TAK MOC, ŽE OVLIVNÍ NE JEN NAŠE EMOCE, ALE TAKÉ NAŠE NEMOCE.
Nikdo z nás neví, co s námi taková situace, potlačená vědomě či podvědomě, udělá.
To, že si necháme něco namluvit, i když nás to vnitřně trápí.
Co pak za rok, dva, pět?
Zatím to zažíráme, protože nám to pomáhá tu situaci "strávit", nebo to negujeme, nebo proti tomu bojujeme, ale vždy to je v emocích. Je toto dostatečné řešení?
Sám se s tím potýkám, nevím, co mě za pár let čeká, jako nikoho z nás, ale dělám vše pro to, aby nebyly dopady toho, co se nyní děje negativní, ale naopak, aby byly výzvou, která se využila k lepšímu.
Cesta zpět a k většímu uvědomění je skrze pravidelné rituály.
Co dělám a budu dělat ještě víc?
1. Dýchám, vědomě a s vděčností. Co nejčastěji to jde. Občas si dám ledovou sprchu, no, spíš skoro každý den a doopravdy občas se někdy jako Wimhof do ledové vody potopím.
2. Jím tak, abych z toho měl dobrý pocit a když potřebuji a chci, tak "zhřeším", to znamená, že si uděláme kávičku a dáme si k tomu něco dobrého, většinou čokoládu (naší).
3. Sportuji, miluji pohyb, ať je jakýkoliv. Nyní nás dost omezují, tak holt musím běhat, není to můj nejoblíbenější pohyb, ale poslouchám při tom motivační podcasty, takže mám splněné dvě věci jednou ranou. Ale do stavu FLOW se dostávám v jiných sportech a na ty si ještě chviličku musíme počkat.
4. Tvořím, ať je to cokoliv a inspiruji se. Těmi podcasty, obyčejnými" lidmi a jsem za to vděčný.
5. Když jsem fakt naštvaný a to se stává, tak se snažím, aby mě to "zasáhlo" jen na chvíli a pak se začnu této situaci smát. Nevím, je to občas těžké, to se tak dá nazvat, ale v konečném pohledu se i na toto dá aplikovat to být v lehkosti bytí.
No a co si říkám. Je to sice náročnější, ale stojí to za to, abych tomu odevzdal osobní moc?
Nestojí. Nic nestojí za to, abych byl bez síly díky něčemu, co nemůžu ovlivnit.
6. A to je pokračování všech bodů. Snažím se připustit si všechny pocity, ale ty libé si užívat co nejvíce času a ty nepříjemné mít jen na tu chvíli, do kdy se s nich něco nenaučím, což na mě klade dost přísné nároky co nejrychlejšího a nejkvalitnějšího učení, protože nikdo (doufám) se nechce cítit přece blbě.
Tak to je taková aktualizace, co se nyní děje uvnitř mě.
Budu mít zase pár "vážných" témat, které budu komunikovat, protože je nechci v sobě nechat "hnít" a tím si zavdávat na nemoc.
Protože mě třeba mrzí, že sport, pohyb a vše je zavřeno a třeba trafiky pro tabák, noviny jsou otevřené. Stejně jako další nesmyslné obchody.
Podporujeme tu lidi, kteří se o sebe nestarají a naopak ti, kteří systému pomáhají tím, že ho tak nezatěžují, škodíme. Dobrý paradox.
Chápu to, naše vládnoucí garnitura potřebuje ještě nakrást pořádně, než skončí, ale každý den, o který budou krást méně, je investice do budoucna pro naše děti.
Proto, pokud vás něco trápí či třeba těší, mluvme o tom, i kdyby to bylo "jen" sami se sebou. i to je dobrý začátek.
Mile, se snahou porozumět sobě i ostatním, ale pokud to tak cítíme, je třeba to zvědomit. Není to lehké, ale je to cesta. Protože pokud to nezvědomíme, tak se z toho můžeme zbláznit. A to by pomohlo zase jen těm, kteří to zapříčinili...
Je to zvědomění i vaše cesta?
....
#silahotentota #jakechcescesko #slusnostsivzitnenechame #tovarnanadobro #davejber #slusnostfrci #steinerkovarik