Národe český, nějak bylo, nějak bude, ale v mezidobí nebuď "pos.aný".

Když chodím často běhat (ono ani nic jiného pořádně nejde), tak potkávám lidi v rouškách, stále, dobrovolně na čerstvém vzduchu ze zacpanou pusou snižují svůj přísun kyslíku a nedomýšlejí, co to může mít za následky. Strach v očích, aby nechytli covid a už dávno chytli takový strach, že jsou paralizováni a jediné, co je zajímá je hlavně přežít. Sám za sebe. Izolováni. Co nejvíce.

Umřel v čtyřiceti, dožil se sedmdesáti. 

V této fázi je spousta našich spoluobčanů, kteří ale ovlivňují silně díky své totální neschopnosti přijmout zodpovědnost, aspoň za část svého chování, celospolečenský status.

Ano, chovat se s respektem. To už jsme měli dělat s normální chřipkou a kolik z nás šlo do práce a bylo nám jedno, že nakazíme třeba kolegu, který má nemocného starého člena rodiny. A třeba na to umřel.

Ale nyní. A teď budu sprostý, posránci, kteří se jen a jen zviditelňují a snaží se získat kredit, aby si něco nabrali, víc než většina ovlivňují jiné posránky, kteří je adorují.

Cílem je jen obohacení materiální, ne o-boha-cení na úrovni celého bytí člověka.

A největším paradoxem je co? Že pak lidé, kteří onemocní nemocí, která byla zapříčiněna strachem z covidu (stresem) a nedostatku kyslíku bude v nemocnici na úkor někoho, kdo na jeho léčbu vydělává. 

Takže ne, nejste tu sami. Posránci jsou sice sami za sebe. Ale stará se o ně celá společnost včetně těch, kteří přijmuli zodpovědnost za své činy a tvoří.

Tak jen, abychom věděli a nemysleli si, že je to jinak.

#jakechcescesko #silahotentota #změna