Žít z vlastního pramene, iphone či proč bych neměl slevit ze svých hodnot?

Často mi (nám) lidé radí. Radí v tom, co bychom měli dělat lépe a jak dosáhnout větších obratů. Dotazují se, proč nejsme tam či tam. Proč neprodáváme na rohlíku, ale "jen" na košíku. Říkají, že když jsme už měli obrat 80 mil, tak můžeme mít klidně 250 mil.

Ano, to vše je pravda. Můžeme. Když budeme chtít více tlačit do digitálu. Můžeme, když se zaměříme víc do zahraničí. Můžeme, když slevíme z našich hodnot a dáme třeba i českému trhu, co chce (třeba uděláme retro produkt, fuj, jde mi mráz po zádech).

Jsem vděčný za ty rady a zároveň vím, že máme spoustu "chyb" pro neustálý materiální růst. Na úrovni businessu, schopností, na úrovni rozšíření naší firmy, aby byla "větší" lovebrand, pokud jí vůbec je a není to jen můj pocit:-).

A hlavně, že se nezaprodám, abych dělal něco, co necítím.

My jsme se totiž už za těch 16 let existování firmy dostali do fáze tvoření. Proto si vybíráme s kým budeme něco tvořit. Proč? Protože do roku 2019 jsme vše vybudovali z nuly. Nikdy jsme si nepůjčili, vše bylo vytvořeno na hodnotě vyděláš, investuješ. Žádné poloautomaty, což nynější zajímavé množství startupů je.

Ale pořádná hodnota. Hodnota budování. A tu Vám nikdo nevezme.

Navíc budovat s cizími penězi něco je jako radit druhému, jak zlepšit svůj výkon, ale sám tomu svému nerozumím.

To není budování.

To je možná vybudování na úrovni materiálna. Ale není to vybudováno zevnitř. Postupně. S pocity, které k tomu náleží. Postupnými kroky. Toto je vybudováno skoky, uměle.

A v tom skoku jen mizivé množství lidí ustojí ten dopad tak, aby stále zůstali sami sebou.

Proto jsme budovali postupně a vybíráme si partnery, zda vyznávají stejné hodnoty.

Proto se sami cizelujeme a probíráme v nás samých a zjišťujeme, zda to, co děláme je doopravdy v souladu s tím, co hlásáme.

Vlastně vše, co děláme, má za cíl bavit se tím a zároveň firmu posouvat dále v těch hodnotách, které máme. Ne ve větším obratu, ne v neustálém růstu prodejů, ale v růstu našeho bytí. Našeho tvoření. Našeho o-boha-cování.

To vnímám jako to nejvíc našeho života.

Vím to, protože jsme už vydělávali tak, že jsme nemuseli řešit nic. Možná to je málo ve vašem pohledu, ale statisíce řešili kolegové a strategicky jsme každý rok rozhodovali o vyšších řádech milionů, kam je budeme investovat.

Víme dokonce to, že máme jasný plán, po roce a půl toho, když jsme se přesvědčili, že se dá zvládnout i to, že spadnete na 5 procent obratů po dobu prvních 5ti měsíců. Dá se zvládnout i to, že máte místo 80 mil obrat "jen" 15 mil. 2019 vs 2020. To vše jde.

Ale víte, co se nedá zvládnout? Zaprodat se a dělat něco, co necítíte.

Dalo by se to přirovnat drillu ve škole, kdy jsme museli dělat to, co po nás "autority" chtěly.

A co z toho bylo pro nás? Stres, nutnost udělat něco v časovém limitu. Ukázat druhým, že na "to" mám. Na "to", co ani nevím, zda je moje radost. Zda je to něco, co chci a potřebuji já. Zda to jsou mé sny.

Žijeme stále, i přes jeho problémy, ve světě, kde si každý z nás může dát kávu, dobrou snídani a jít se seberealizovat. Máme v podstatě vše.

Tak proč se tedy stále někam honíme, porovnáváme a snažíme se maximalizovat zisky. Každý rok, víc a víc?

A teď k té fotce:-) Máme nějaké množství tlf u našeho operátora a potřebovali jsme vyčerpat budget, tak jsem říkal mé drahé, aby koupila iphone, že je dobrý na fotky.

A tak přišel. A Silvie se ptá, zda ho radši nechci já a já na to, že ať si ho nechá ona. Ona na to, že ho nechce, protože ...

A tak jsem si říkal, kolik lidí, kteří mají rádi změny, jdou dopředu, mění, nastavují, hlavně sami v sobě, řeknou, že ten mobil nechtějí.

Velice si té značky vážím, ale nechci jí vlastnit.

Je to zajímavé, ale asi je to proto, že necítím potřebu využívat to, co nabízí a proto jí nechci. Je to proto, že mi není milé to, jak tato značka vznikla. Je to možné? Přesto, že se mi líbí, co změnila v myšlení lidí ve světě, tak jí necítím.

A o tom to je. Pokud to necítím, tak jí mít nebudu, protože by mě to akorát znervózňovalo.

A my tu přece jsme z důvodu toho, abychom stres měli co nejmenší. Pokud to tedy lze.

Proto, pokud chceme hledat v nás samých, zkoušet nás, tak je třeba také žít autenticky, což je mimo pozlátka, která nás od nás samých odvádí. Proto je třeba vcítit se do podstaty věcí. Nebrat je jako předmety, ale jako věci.

Co je za nimi?

Apple. Úžasná firma, pro mě osobně vybudovaná díky tomu, že jsem ignoroval moje dítě? To nechci. Nechci se s tou bolestí propojovat, když už o ní vím. Když jsem si to zvědomil. V mém pohledu, jedním z mnoha miliónů. Bez hodnocení, pouze komentuji to, proč se s tím neumím ztotožnit.

A pak to je úžasný dar, který jsem od té značky dostal a proto má můj velký respekt. Díky a rozhodnutí, že i když nejsem dokonalý rodič, tak se s ní zatím nechci spojovat. Třeba jednou dokážu toto vnitřně překročit a posunout se dál. A tak to máme asi občas každý z nás. Ten pocit, který prostě říká, to nejde.

A je to na hraně, protože pokud mě ta pozlátka začnou ovládat bez toho, abych procitil jejich podstatu, tak se stanu pouze představou o mě samém a pak je jedno, zda jsem dosáhl ú-spěchu na materiální úrovni, protože to co žiju není moje. To je jen představa toho, co si myslím, že žiju. A ještě s přebráním toho, co je v tom pozlátku.

Proto děláme, to co děláme. Proto věříme, že #jakechcescesko je potřebné jak pro naše děti, tak pro nás. Proto osobně jaké chceš Česko s kolegy tvoříme.

Proto píšu a sdílím, protože potřebuji vědět, že to má smysl. Má síla hotentota má smysl.

Žít z vlastního pramene. To je to, oč tu běží: #annahogenova

Doporučuji, je to silné, milé a podstatné.

#silahotentota #radost #smyszivota #nehledatsmyslbýttímsmyslem